Michálek: jak znemožnit vyšetřování

Kult LIBORA MICHÁLKA jako bojovníka s korupcí postupuje. Bývalý šéf
Státního fondu životního prostředí (SFŽP), se postupně stává karikaturou sebe
samého. Proč? Šetření policie a postupně zveřejňované dokumenty z celé kauzy jej
naopak vykreslují jako nepříliš zdatného manažera.
 
ZAČÁTEK
 
Vše nastartovaly předvánoční nahrávky, které si Michálek pořizoval na schůzkách
s ministrem životního prostředí Pavlem Drobilem a jeho poradcem Martinem
Knetigem. Na nahrávkách Knetig vysvětluje Michálkovi, jakými cestami se údajně
nelegálně financují politické strany a že on je tím člověkem, jenž má vytvářet
černé fondy pro Drobilovu politickou kariéru. Vzápětí poté, co Drobil rezignoval
na vládní post a Michálek sám byl odvolán z postu ředitele SFŽP, pustil se do
spekulací, z jakých projektů by se daly nelegální peníze vytáhnout. Nahrávky na
první pohled přirozeně zapadaly do současné hysterické protikorupční kampaně, že
si nikdo příliš nelámal hlavu s tím, zda možnosti korupce, o níž mluvil, byly
vůbec reálné a realizovatelné.
Zřejmě nejzávažnější Michálkovo obvinění se týká zakázky na výstavbu čistírny
odpadních vod v Praze. Libor Michálek tvrdil, že zakázka má být o tři miliardy
předražena s tím, že půl miliardy má odejít na konto ODS. Jenže ani dnes není
jisté, zda Praha o dotaci z Operačního programu životního prostředí vůbec
požádá. Znám je jedině strop šesti miliard korun, které by případně Evropská
komise (EK) na čističku uvolnila.
Navíc by v případě poskytnutí dotace EK peníze předala až v době, kdy by
schválila všechny vynaložené výdaje. Každý neoprávněný či jen špatně zaúčtovaný
výdaj by vystavil Prahu riziku, že o část či o celou dotaci nakonec přijde.
Tehdejší ministr Pavel Drobil, případně někdo jiný z ministerstva životního
prostředí by tedy museli uplatit i bruselské úředníky, ne-li celou komisi, aby
nad případnými fiktivními výdaji ve výši tří miliard korun přivřeli oči.
 
ZAVÁDĚJÍCÍ TVRZENÍ
 
Stejně tak zavádějící je i Michálkovo tvrzení o nátlaku, jemuž byl údajně kvůli
zakázce vystaven.
Tlak ze strany hlavního města i ze strany ministra Drobila tady skutečně byl.
Jenomže vysvětlení je docela prosté. Praha musela vyhlásit výběrové řízení do
15. září minulého roku. Ten den totiž začala platit novela zákona o veřejných
zakázkách, která z tendrů vylučovala firmy s anonymními akciemi.
Protože tohle ustanovení bylo v rozporu s evropským právem, snažilo se hlavní
město urychlením celého procesu vyhnout případným mezinárodním arbitrážím.
A to i za cenu, že se některé podrobnosti budou muset řešit až v průběhu
výběrového řízení.
Jenže vyjádření fondu, jež Praha potřebovala, Michálek neustále odkládal, aniž
by uvedl jakýkoli relevantní důvod. Protože jakákoli manipulace s penězi z
evropských dotací je prakticky nemožná, jedinou teoretickou možnost korupce
představuje ta část zakázky, kterou bude financovat hlavní město z vlastních
prostředků.
Zda takový záměr skutečně existoval, se už ale s největší pravděpodobností nikdy
nedozvíme. A to především kvůli Michálkovu podivném postupu, kdy se místo na
policii obrátil nejdříve na média. Následně vyvolal bouři, jež mu sice přinesla
popularitu, ale zároveň znemožnila vyšetření možné korupce. Za to by si
zasloužil cenu Packal roku.